Čím váš příběh začal?
Můj příběh začal v roce 2013, kdy jsem si nechala dát prsní implantáty na jedné ostravské klinice. Byly mi doporučené implantáty 450 ml pod sval. Po implantátech jsem toužila už jako puberťačka, když jsem viděla Pamelu Anderson v Pobřežní hlídce. Po nějakou dobu jsem si užívala pěkná prsa, a právě proto, že jsem měla tyto implantáty, jsem musela pravidelně chodit na mamograf. A na ten mamograf jsem šla i v roce 2018. Po běžné mamologické prohlídce mi paní doktorka řekla, že je vše v pořádku, ale že když už jsem tam, tak ať si skočím i na ten mamograf. Když už jsem byla na odchodu, zavolali mě ještě do ambulance, kde stála nervózně paní doktorka nad mým obrázkem z mamografu a já tušila, že se něco děje. Ona mě nechtěla strašit a udělala pro jistotu ještě ultrazvuk, na kterém se nic neukázalo. Na druhý den už proběhla biopsie a do týdne mi byla diagnostikována rakovina, invazivní duktální karcinom. Operace byla naplánovaná na příští týden ve Fakultní nemocnici v Olomouci.
Musel to být pro vás šok, jak jste reagovala?
Nejprve se mluvilo jen o odstranění kousku prsu a vyjmutí implantátu. V té chvíli jsem však začala trvala na tom, že žádnou léčbu nechci, protože jsem si chtěla implantát ponechat. Prostě jsem se tak nějak šprajcla.
Nakonec vás ale přece jen přesvědčili o nezbytnosti operace i vyjmutí implantátu. Jak to dokázali?
Ani nevím, víte, já se z toho celkem dost psychicky sesunula. Dříve jsem pracovala i jako sestra na psychiatrii, takže jsem neměla potíže navštívit psychiatra, když byl problém. Tam mě paní doktorka okamžitě zamedikovala, protože viděla, že mám myšlenky všelijaké, a když jsem se zklidnila, začala jsem si to v hlavě pomalu skládat. Takže nakonec jsem byla smířená i s vyjmutím implantátu i s odstraněním části prsu.
Bohužel ale při tom nezůstalo, že?
Den před operací jsem šla ještě na magnetickou rezonanci. Tam mi ale radioložka řekla, že nález je špatný, že ložisko postupuje až k prsní bradavce a že se tak prs bude muset odstranit celý. A já jsem jen dokázala říct: „Tak už si ho vemte!“ Ale hodně jsem bojovala o to, aby mi také vyjmuli i ten druhý implantát, ať nevypadám úplně blbě. Na jedné straně vůbec nic a na druhé veliké pevné prso s implantátem. To mi ale odmítli.
Proběhla operace podle očekávání?
Po odstranění prsu následovaly veliké potíže, když se objevila sepse a já musela opět do nemocnice. Ležela jsem na jipce v opravdu mizerném stavu. Tím se odsunul i začátek chemoterapie, která však původně být ani neměla. Ze začátku se prostě vše vždy rýsovalo lépe, než jak to ve skutečnosti dopadlo.
Přibyly i jiné komplikace?
O něco později mi začal dělat problém i ten implantát v druhém prsu, které kvůli tomu bolelo. Tak jsem šla opět do fakultky, abych se zeptala, jestli by nemohli ten implantát vyjmout, ale odsud jsem byla odeslána zpět do Ostravy, kde mi původní implantáty dávali. Mezi tím jsem dokončila léčbu chemoterapeutickou, po níž následovala biologická a hormonální. Do toho jsem ještě musela jít i na gynekologickou operaci, takže v této době jsem ještě neřešila, co s odstraněným prsem dál, byly zkrátka naléhavější věci.
A kdy jste rekonstrukci prsu řešit začala?
Až v listopadu loňského roku jsem opět navštívila ostravskou kliniku. Tehdy jsem si opravdu myslela, že když si to zaplatím, tak budu mít za měsíc prsa. Já jsem tam panu doktorovi předestřela svoji představu, ať jako ten starý implantát vyšoupne a do prsou mi strčí dva nové. Pan doktor mě ale upozornil, že je tu problém, protože v horní části operovaného prsu zůstala kůže tak tenká, že si pod ni žádný implantát netroufne dát, protože by se lehce mohlo stát, že mi ten implantát vyleze ven. Na to mi řekl, že zná jednu lékařku, která se zabývá rekonstrukcemi prsů po karcinomech, které provádí pomocí přenosu vlastního tuku, takže ta by mi snad mohla tu ztenčenou část tukem vypodložit. Dal mi na paní doktorku kontakt a slíbil, že s ní předem promluví. A tak jsem se objevila na GIA clinic.
Jak proběhla první konzultace na GIA clinic?
Při konzultaci jsem paní primářce Šilhánkové vyprávěla o tom, jak to bylo ve fakultce i na ostravské klinice, prostě vše, co teď vyprávím vám. Paní doktorka si ale všimla v kartě, kterou se mnou předem vyplnila sestřička, že mám diabetes, na který se přišlo v průběhu mé předešlé léčby. No, a paní doktorka Šilhánková jen vydechla: „Panebože, vy jste na inzulínu.“ Načež mi sdělila, že se jedná o velkou komplikaci a že mě anesteziolog asi nebude chtít uspat. A mně v tu chvíli bylo hrozně do pláče. Z fakultky mě poslali do Ostravy, v Ostravě to nešlo pro nedostatek podkoží a tady taky ne kvůli diabetu. Pamatuji si, jak jsem prosila: „Paní doktorko, pomozte mně, neposílejte mě nikam pryč, toho inzulínu tolik neberu, jsem dobře kompenzovaná, dietu poctivě držím …“ a paní doktorka se zvedla a šla tomu anesteziologovi z vedlejší ambulance zavolat. Dnes už samozřejmě vím, že to byl doktor Ivánek. Nakonec se vrátila a oznámila: „Tak dobře, my vás teda vezmeme.“ A tím to zde pro mě začalo.
Jaké zákroky jste doposud podstoupila?
První zákrok, kdy se odstranil bolestivý implantát, byl 9. února právě v den mých narozenin. A měla jsem z výsledku radost, protože jsem se před tím trošku bála, jak to prso bude bez implantátu vypadat, ale mně se to docela líbilo. Prso se nijak nesvěsilo a stále mělo slušný tvar. A potom už přišel první přenos tuku, pak druhý a třetí, no a dnes je to čtvrtý.
Jak jste vodní liposukci přístrojem Body-jet spojenou s lipotransferem snášela?
Při operaci jsem byla v celkové anestezii, takže dobře. Ale i ten pooperační stav je v pohodě, nijak zvlášť to nebolí.
Za jak dlouho se vracíte po lipotransferu k normálním činnostem?
Za dva dny. A to spíš proto, že se ty dva dny cíleně šetřím a ne proto, že bych byla omezená nějakou bolestí. Dokonce jsem jezdila ještě i s nevytaženými stehy pomáhat s antigenním testováním a nijak mě to neomezovalo. Nosím samozřejmě obleček (pooperační elastické prádlo), tak jak mám, to dodržuji.
Odkud byl tuk pro lipotransfer odebírán?
Dvakrát z břicha, jednou z vnitřních stehen a dneska to byly boky. Takový ty madla, tam toho bylo víc než dost.
Jste po čtyřech liposukcích spokojená s postavou?
Jo, jo, je hezká.
Dělaly se vám hodně modřiny na místech, kde se tuk odebíral?
Já myslím, že to bylo přiměřené tomu zákroku, rozhodně jsem nebyla celá modrá.
Jste spokojená s péčí na GIA clinic? I když uznávám, že to není úplně férová otázka, když si vás tu právě držíme v posteli.
A to mě se tu zase leží pohodlně. Ale vážně, paní doktorka Šilhánková pro mě udělala strašně moc a já si uvědomuji i to riziko, které na sebe vzala tím, že mě přijala. Za to budu navždy vděčná a výsledek je prostě skvělý. Víte, paní primářka dokáže člověka neustále povzbuzovat a to je pro pacienta obrovská opora. A vaše sestřičky? Sama jsem zdravotní sestra, a tak do jejich práce vidím, ale ty holky jsou prostě zlatý. Já bych tu začala pracovat třeba hned teď. Nechcete jednu šikovnou sestru?
Kdo vás během vašeho léčení a následné rekonstrukce nejvíce podržel?
Pevnou oporou mi po celou dobu byl manžel, kterého si za to moc vážím. Vydržel opravdu hodně. Zároveň musím říci že ty zlé chvíle ustáli i mí synové. Rodina pro mne byla skutečná jistota.
Nyní máme plný stav, ale kdo ví. A co se plánuje dál?
Původně bylo v plánu udělat modelaci a ta prsa pozvednout, ale mně už se do toho nechce, protože toho mám za sebou opravdu hodně, takže zatím určitě ne. A navíc jsme v počátku ani nepočítaly s tím, že se zdravý prs po odstranění implantátu bude schopen vrátit do skoro původního stavu. A taky už nejsem ve věku, abych se chodila producírovat někam nahá a ta prsa v podprsence vypadají opravdu pěkně. Já jsem prostě hrozně šťastná, že mám zase dvě prsa. Určitě ale ještě podstoupím tetováž bradavky a těším se, že to už bude vypadat zcela přirozeně.
Jak důležitý je pro vás přirozený vzhled vašich prsou?
Víte, tam kde už mě doktoři znají, mně nevadilo se vysvléct, ale když jsem byla u jiného doktora, který o tom nevěděl, tak jsem tu podprsenku prostě nedokázala sundat. Ale teď se s radostí vysvleču a nebudu s tím mít problém. Zrovna před pár dny jsem byla na kardiologii, kde je pan doktor, který můj příběh dobře zná a taky mě požádal, abych si sundala podprsenku před vyšetřením echem. Já si ji sundala, otočím se k němu a říkám: „Hele…, hele…“.
Co na to pan doktor?
On se začal smát a povídá: „Já mám strašnou radost za vás. Když jste tady byla před rokem a půl, tak jste byla absolutně zničená a teď je vidět, jak jste šťastná.“ A já se v tu chvíli fakt cítila šťastná jako malý děcko.
