Kdy a kde vám byla diagnostikována rakovina prsu a co následovalo?
Diagnózu jsem obdržela v září roku 2016 a celá léčba probíhala ve Fakultní nemocnici Olomouc. Byl to nějaký rychle se šířící zhoubný nádor, takže vše bylo honem, honem. Prošla jsem všemi vyšetřeními, podstoupila operaci i následnou chemoterapii. Zde jsem se poprvé potkala na chirurgii s paní doktorkou Norou Zlámalovou (chirurg) a s doktorkou Jiřinkou Šilhánkovou (plastický chirurg), které pracovaly v týmu, aby odstranění prsou bylo co nejšetrnější a aby následná rekonstrukce mohla co nejlépe navázat.
Co bylo na celé léčbě nejnáročnější?
Každý člověk to má individuálně. U mě to byly léky proti nevolnosti, které mi nesedly a musela jsem je vysadit a potom účinky chemoterapie. Při samotné chemoterapie nemáte pocit, že se vám něco děje, prostě vám pustí do těla nějaké látky. Já jsem vždy hodně sportovala a najednou bylo hrozný dostat se po té chemoterapii domů. Jsou to ke mně dvě patra, nohy jsem táhla za sebou, zesláblá, … fakt vyčerpaná. Trvalo to dlouho.
Kdo Vás v tomto období nejvíce podporoval?
V nemocnici vás zachrání a za to jsem vděčná, je to ale strašně neosobní prostředí. Vím, že se nemohou vžívat do svých pacientů a nějak to s nimi sdílet, ale tam jsem si připadala, že je v podstatě nezajímám. Na tom pokoji se stávalo mnohdy, že sestra se bavila s lékařem, pacient tam ležel, jenom jako prostě předmět, který byl… No, předmět diskuze.
V nemocnici mě nejvíce podržela právě paní doktorka Šilhánková. U ní to bylo od počátku jiné. Ptala se, s pacientem komunikovala, nebylo ji za těžko odpovědět na otázky. Ona byla vždycky vstřícná, vždycky si ten čas udělala a byla velmi příjemná. A navíc vám ještě uměla dodat takovou energii. Proto jsem i po jejím odchodu z nemocnice pokračovala v rekonstrukci u ní na její soukromé klinice.
A největší opory doma?
Dcera a kocour. Kocour je v takové situaci fakt super, říká se tomu felinoterapie.
Jak probíhala samotná rekonstrukce?
Na rekonstrukci jsem se s doktorkou Šilhánkovou domluvila hned ve fakultní nemocnici. Protože ale paní doktorka se už chystala odejít a založit vlastní kliniku, musela jsem jednat rychle. Pojišťovna souhlasila s proplacením zákroku, bylo to ale bohužel vázáno na použití jen jimi jediného schváleného implantátu. Takže první rekonstrukce s implantáty proběhla ještě ve fakultní nemocnici. Za další léčbou jsem ale už jezdila za paní primářkou na GIA clinic.
Co bylo před samotným vložením implantátů?
Po odstranění prsou (mastektomie) a zhojení jizev mi do „prsou“ byly zavedeny expandéry, aby se vytvořil dostatečný prostor pod kůží pro implantáty. Ty jsem musela nosit 5 měsíců. Nijak mne sice neomezovaly, ale víte o nich.
Jak jste se cítila po vložení implantátů?
Implantáty, které se použily, byly docela malé, jen asi 210 ml. Bohužel mi ale od začátku nesedly. Vytvořila se kolem nich kapsulární kontraktura, byly tvrdé, bolelo to, cítila jsem tlak na hrudníku a to jsem se ani nemusela hýbat. Tlak byl takový, že mi to bránilo se i pořádně nadechnout. Říkali mi, že si zvyknu, bylo to ale jak dva kameny a zvyknout se na to nedalo. Shodou okolností jsem v té době narazila na jednu lékařku, která prodělala stejný zákrok jako já a zkušenosti s těmito implantáty měla naprosto totožné. Po roce musely jít implantáty ven.
Vaše zkušenosti s pojišťovnou?
Nejde mi na rozum proč, když ten operační výkon je vlastně stejný, není možné si zvolit jiný implantát. Dobrá, když si vyberu lepší a dražší implantát, než jaký proplácí pojišťovna, tak si jsem ochotna připlatit. Pojišťovna ale v takovém případě neproplatí nic – ani operaci ani implantáty. Když si nechám na dort dát extra šlehačku, tak si ji také ráda připlatím. Připadá mi to naprosto stejné a prostě to nechápu.
Podobně to máte i s výběrem lékařů. Pokud moje pojišťovna nemá s lékařem, ke kterému chci jít, podepsanou smlouvu, tak mám smůlu. Pojišťovna mne ale přece jako klienta nemůže nutit lékaře, ke kterému jít nechci a ke kterému nemám důvěru. Mluvila jsem o tom i s naším poslancem, doktorem, který mi vysvětloval, že pokud mají pojišťovny nasmlouvaných v určitém regionu dostatek lékařů požadované odbornosti na daný počet obyvatel, tak není třeba, aby ještě uzavíraly smlouvy s dalšími lékaři. Myslím si ale, že my jako pacienti bychom měli mít možnost svobodné volby.
Jak probíhala rekonstrukce na GIA clinic?
Na GIA clinic jsme začali s přenosem tuku do prsou, protože po předešlé zkušenosti jsem se bála tam dát cokoliv jiného. Ten přenesený tuk tkáni velice prospěl, hrudník se spravil, bylo to fajn. Bohužel jsem ale tuku neměla dostatek na vytvořeních celých prsů. Víte, celý život cvičíte a pak vám ten tuk chybí.
Jak jste přenos tuku snášela?
Úplně skvěle. Chtěla jsem zákrok v lokále, anesteziolog naštěstí neměl námitky, nic mě nebolelo a po zákroku mi bylo dobře. Tuk se přenesl, ubyl na místech, kde byl nadbytečný, takže to vlastně mělo i estetický efekt. Tuk se odebíral převážně ze stehen a něco málo z břicha. Tuk se přenášel celkem 6 x.
Proč jste se nakonec rozhodla znovu pro implantáty, když jste se jich po své první zkušenosti bála?
Bylo to někdy v první polovině roku 2023 a paní primářka za mnou přišla s tím, že tuk už není kde brát, ale že ví o nových implantátech, které by mi měly sedět. Víte, ona je úžasná v tom, že se neustále snaží hledat nové a nové věci, jen aby to těm pacientkám maximálně vyhovovalo. Je schopná prozkoumat všechny možné cesty, aby našla to nejlepší řešení, toho si strašně cením. I v mém případě skutečně nakonec objevila odlehčené implantáty, tvarově stabilní a se speciálním povrchem, který zaručuje jejich dobrou fixaci v těle. Navíc i při tomto zákroku jsem nemusela do celkové narkózy, jen analgosedace a pektorální blok.
Zvykla jste si na nové implantáty rychle?
Vnímám je jako součást vlastního těla. Jsou měkké, příjemné, neposouvají se, nic jiného bych nechtěla. Teď už je mám dva roky. Je to úplně něco jiného než ty dva šutry, co jsem nosila před tím.
Jak jste se na GIA clinic cítila?
Pro pacientky je to neuvěřitelně příjemné prostředí. Na to, že nejdete do cukrárny, ale na operační sál, se tam stejně těšíte. To považuji za obdivuhodné. Pro mě je paní primářka Šilhánková zlatá ženská, která vybudovala naprosto úžasnou kliniku. Ona se tam fakt strašně moc snaží. A i ten personál, který tam má, ty holky, prostě všichni. Škoda, že to takhle není všude.
Na závěr bychom rádi poděkovali paní Šárce za tento rozhovor.
Vaše GIA clinic
